Deník jedné malé ztracené existence

    *Anděl*
ať padlý anebo ne
je středobodem mého vesmíru
a tím i navždy zůstane.

Na ručníku nová skvrna od řasenky
ve vzduchu je závan parfému.
V notesu pár kreseb celkem velkých
a napospas popsaná tajná síla totemů.

Pár posaných stránek,
co víc po něm mohlo zbýt?
Báseň mi psal na korálek,
za ten chtěl mou duši mít.

S ranní rosou odešel,
já vím, že se vrátí
Málokdo byl poděšen,
nebem když chtěl váti.

Málokdo byl poděšen,
ale já jsem byla. 
Kdybych mu tak mohla být
rovna, třeba jako víla.

On by se mi pak jen smál 
A já jsem si jista, 
že řasenka na ručníku 
by neměla dost místa.

Místo toho vyplakávám
svoje pěkný oči.
Bastard jeden, neozve se,
mě se hlava točí.

Místo abych v klidu žila,
cítím se jak na trní.
Krvácet mi bude žíla,
nenapíše-li mě avšak jí.

Je středobod vesmíru
a asi mi zpychl,
slova má jak cesmínu,
v mysli dělá vichr...!